Rozkošná jsi mezi všemi, půvabná to krása. Bílý závoj sametový, oči touhou zavřené. Slunce laská tě po vlasech. Krásko má, krásko blízká, lásko má rozkvetlá. Tvá vůně provází mi celým dnem i celou nocí. Ta vůně intenzivní, jež nenechá mě spát. Blouzním z té vůně, bdím, protíná se mi Ona chutně celým srdcem. Omamná vůně, kterou miluju. Je opojná, tak opojná, jako opium. Točí se mi hlava. Točí se mi svět. Cinkání zvonečků. Na ústech smích. Lehké dotyky.
Tvoje tělo, štíhlé, tmavé. Ač letité je a pokřivené, přec čarokrásně vypadá. Ty tvoje paže vztažené, k nebi volají. Poděkování tvoje, té Matce přírodě. Modlitbu šeptáš, za každý okamžik života. Za každé koupání se v rose, za každý uzdravený šrám, za každé krásné ráno. Ty štíhlé tvoje paže, zelenkavé a předlouhé. Čas poté obtěžkané plností plodu a láskou tobě každoročně danou.
Tvá drsná tvář, ke které se vinu, tvá kůže, kterou objímám a kropím slzami mládí dávného, vzpomínaného. Má lásko dávnověká. Má touho příjemná.
Tak bílá jsi, tak hebká jsi, každoročně znovuzrozená. Květy lásky dívají se na svět, bílé a nevinné, tak rozkošné a jakoby naivní, vyplňují prostor života mého.
Ač krátce, přesto intenzivně závoj přehodíš si přes své tělo a stojíš tu a čekáš. Jako matka na skutečnost, že matkou se staneš bez bolestí, pouze vykoupaná v ranní rose.
Dychtivý opar okolo tebe tvoří neviditelný bzukot. Jenom síla práce tě objímá, laská tě a pomilovává, jenom síla práce obtěžká tě darem podzimního času.
Má lásko, bílá krásko, moje rozkvetlá vílo, každý den se dívám, každý den tě miluju svým srdcem, každý den ti věrně sloužím a klaním se tvé rozkoši. Má krásko, ve tvém stínu odpočívám, jsi tu pro mne vždy, když ruce mé jsou znaveny a už nemůžou pracovat dál.
Děkuji ti, že jsi. Že modlitbu svou opakuješ. Děkuji ti, že tě každodenně vidím, že tu s tebou můžu žít.
Až navěky přes lidský život můj. Po smrti stanu se tebou.
Děkuji ti, má rozkvetlá Jabloni.
Apolena
Nejnovější komentáře